Past (Andrew Fukuda)

Jak přežít ve světě, kde jste jen potravou krvelačných upírů? Odpověď na tuto otázku si kladou hlavní hrdinové knihy Past, jež je poslední součástí trilogie Hon spisovatele Andrewa Fukudy. Fantasy příběh, kde svět ovládli upíři a lidé se jakožto slabá menšina, tzv. glupani, stali pouze lovnou kořistí, vydává nakladatelství Fragment.

V minulém díle se hlavní hrdina trilogie Gen vydal do Misie hledat přeživší civilizaci glupanů. Jeho cesta byla neúspěšná a navrch skončila útokem Prapočátečníků. Jen několika desítkám glupanů se podařilo utéci ve vlaku, který po dlouhé cestě zastavuje na podivném temném nástupišti. Aby neštěstí nebylo málo, na vlakové nádraží se nahrnou další Prapočátečníci. Gen a jeho skupina musí přihlížet hroznému masakru, ale nakonec se jim podaří utéci ve výtahu...

Poslední díl úspěšné série je plný nečekaných zvratů, "přiměřené" romantiky a akčních scén. Dynamiku příběhu utváří i krátké kapitoly, na něž je členěn. Na knize a obecně i na celé sérii oceňuji především způsob, jakým autor pojal charakteristiku upírů, kteří se velmi liší od toho, jak je vnímá většina jiných autorů. Zkrátka nejsou to žádní "slaďouši", ale pořádně ostří a hladoví predátoři.

Na konci knihy čtenáře čeká šokující odhalení, které by málokdo předvídal. Taková spousta originálních prvků a nepředvídatelností však s sebou občas nese i jistý prvek překombinovanosti. Jednoduše - místy je těch překvapení a podivných náhod až moc. To však nemění nic na tom, že titul Past je velmi čtivým literárním kouskem, jejž ocení především milovníci tzv. young adult žánru.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku knihy.

Bohové Olympu: Krev polobohů (Rick Riordan)

Čtenáři knih od Ricka Riordana se po dlouhé prodlevě konečně dočkali závěrečného dílu série Bohové Olympu, která volně navazuje na tituly, jejichž hlavní postavnou je Poseidonův syn, polobůh Percy Jackson. Kniha nese název Krev polobohů a roku 2015 ji vydalo nakladatelství Fragment.

Děj v Krvi polobohů se dělí na více dějových linií. Zatímco polobohové z Velkého proroctví se vypravují zneškodnit Gaiu, která potřebuje ke svému probuzení krev dvou polobohů, Nico s Reynou a trenérem Hedgem se snaží přepravit sochu Athény Parthenónské, která by mohla dramaticky ovlivnit průběh konfliktu. Není však jasné, jestli míří na správné místo a hlavně zdali tam bude dopravena včas. Pokud tato mise neuspěje, zničí se navzájem tábory polokrevných Řeků a Římanů.

Jelikož Krev polobohů je posledním dílem knižní řady, čtenář dostává skvělou šanci zpětně zhodnotit vývoj celého příběhu. Nejzřetelnější je asi vývoj hlavních postav, které (ve většině případů) dospěly a uzrály. Naopak samotný příběh, jenž v předchozích knihách neustále gradoval, jako by neukázal celý svůj potenciál - čekala jsem, že velkolepé finále bude velkolepější a dramatičtější. Neberu to však jako zklamání, naopak jsem ráda, že mě autor dokázal svým způsobem překvapit. Samozřejmě by bylo zajímavé i to, kdyby autor nechal navzdory mým očekáváním (ačkoli na internetu se objevovaly různé "zaručené" spoilery, tvrdící, kdo zemře a kdo ne) zemřít nějakou z mých oblíbených hlavních postav, ale mohu říci, že se zakončením série jsem i přes jeho "vyumělkovanost" spokojena.

Mnoho kritiků Riordanových knih není spokojeno s tím, jakým způsobem využívá řeckou a římskou mythologii, pokud však vezmu v potaz fakt, že jde o fantastiku a že Riordan v žádném případě netvrdí, že by jeho příběh byl nějakou odbornou studií na dané téma, musím uznat, že dokázal mýty a legendy starověkých Řeků a Římanů mistrně propojit. Naproti tomu, že se tyto dva okruhy zdají nepropojitelné, Bohové Olympu nevyznívají nijak nevěrohodně a čtenář rozhodně nemá pocit, že by bylo něco někam uměle naroubováno. Naopak je Riordanův sloh velmi čtivý a nápaditý. Krev polobohů je důstojným zakončením celé série.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Cipísek - Václav Čtvrtek

Čím více je můj syn ve věku, kdy rozumí nějakému souvislejšímu a smysluplnějšímu mluvenému slovu, tím více se vracím k pohádkám, které mi četli v dobách mého dětství rodiče a o nichž jsem si řekla, že je i já budu číst svým dětem. Jedním z takových příběhů je kniha o Cipískovi, synkovi bývalého ševce a loupežníka Rumcajse.

Titul Cipísek, jehož autorem je známý spisovatel dětských příběhů Václav Čtvrtek, vydalo v roce 2015 nakladatelství Fragment. Jde o již osmé vydání (to původní je z roku 1975). Kniha je doprovázena krásnými ilustracemi Radka Pilaře.

S pohádkovými postavami Rumcajsem, Mankou a Cipískem se mohou děti setkávat nejen na televizních obrazovkách ve formě známého a oblíbeného Večerníčku, ale mohou si je i přečíst (u mladších dětí nechat předčítat) v podobě knižní předlohy. Příběhy o Cipískovi jsou nejen čtivé a vtipné, ale skrývají i mnoho morálních ponaučení, se kterými se mohou děti ztotožňovat.

Už jako malá jsem viděla jedinou slabinu knihy v jazyce, který je ve vyprávění používán. Některé archaické výrazy jsou těžko identifikovatelné i pro dospělé, natož pro děti, které nedisponují tak širokou slovní zásobou. Například výrazy "proti každému partesu", "frizúra", "serpenty" a "cerepličky" by mohly malým capartům trochu zamotat hlavu. Na druhou stranu je pěkné, že se i moderní děti mohou tímto způsobem alespoň okrajově seznámit s nářečím a dobovými výrazy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.