V jedné Londýnské škole se začnou dít divné věci. Žáci přichází do školy
nevyspalí, podezřele často chybí, neustále na sebe ukazují tajuplné posunky a
předávají si podivné balíčky. Nick Dunmore, hlavní hrdina příběhu, začne být
vůči svým spolužákům podezřívavý. Několik jeho kamarádů se již začalo chovat
podivně a on chce zjistit, co za tím vězí. Vyptáváním se však nic nedoví - jako
by všichni byli zavázáni nějakým slibem mlčení. Až jednou mu jeho spolužačka
nabídne zvláštní obchod - dá mu DVD výměnou za to, že bude dodržovat jistá
pravidla: nesmí nikomu nic vyzradit, musí mít vlastní počítač, vždy musí hrát
sám a když jeho postava zemře, je to definitivní konec hry. Nick podlehne své
zvědavosti a dar (jak se později ukáže, byl danajský) přijme - doma vloží DVD do
počítače a zjistí, že jde o hru jménem Erebos. Nejprve netuší, proč všichni
dělají kolem obyčejné hry takové tajnosti, ale postupem času zjišťuje, že ona
hra zase tak obyčejná není. Zná jeho nejtajnější tužby a zdá se, jako by četla
jeho myšlenky a pronásledovala ho.
I přesto, že hra vypadá velice děsivě, Nick jí naprosto propadne. Nechodí
na tréninky basketu, školu přesunul na vedlejší kolej, nekomunikuje s přáteli
ani s rodiči. I přes varování svých přátel a i své vysněné dívky Emily se nemůže
od hry odtrhnout a dál plní bizardní úkoly, které nezůstávají v hranicích
virtuálního světa, ale pronikají i do reality. Jednoho dne však dostane práci,
která ho zneklidní. Má víceméně otrávit svého profesora na angličtinu. Odváží se
provést tento krok a získá kýženou odměnu? Co sleduje tajuplná hra svými zásahy
do reality? Čeho všeho jsou její hráči schopni?
Právě fakt, čeho všeho jsou lidé propadlí hře schopni, je na celé knize to
nejděsivější. Čtenář si velice snadno uvědomí, že těžká závislost na
počítačových hrách není žádná fantasy, ale naopak se prolíná s naší realitou.
Nevyhnutelně jsem došla k myšlence, jestli by byli hráči v reálném světě schopni
dopustit se nějakého trestného činu, kdyby se dostali pod hrozbu odepření
přístupu k jejich oblíbené hře. Co když myšlenka hry Erebos není zase tak
vzdálená?
Na knize jsem se stala málem stejně závislou, jako Nick na Erebosu. Těšila
jsem se na každou chvilku volna, až ji budu moci popadnout a zhltnout dalších
několik desítek stran. Autorčiny popisy hry jsou velice realistické - připadalo
mi, jako bych sama hru hrála. Stejně jako Nick jsem se těšila na to, až zase
usedne k počítači a začne hrát. Proto mě poněkud zaskočil hlavní dějový zvrat.
Zprvu jsem byla zklamaná z toho, že si již další napínavé popisy hry nepřečtu,
ale tento pocit zmizel, když příběh začínal nabírat druhý dech. Po přečtení
knihy jsem si musela přiznat, že druhá polovina knihy byla nakonec ještě
napínavější než ta první, i když v ní bylo popisů prostředí samotné hry
pomálu.
Konec knihy pro mne byl obzvláště překvapivý. Obvykle když čtu knihu, mám v
hlavě hned několik tipů, jak by mohla skončit. Většinou se jeden z nich ukáže
víceméně správný, málokdy se mi stane, že bych byla totálně vedle. U knihy
Erebos jsem však se svými předpoklady vedle byla a po jejím přečtení jsem si
musela nutně říci, že tohle jsem vážně nečekala. Věděla jsem sice, že závěr bude
asi souviset s tím, že hra dá hráčům nějaký děsuplný úkol, ale ve většině
ostatních věcí, jako například v tom, kdo je za celou hru zodpovědný, jsem se
spletla. To je jeden z důvodů, proč knihu hodnotím tak kladně - málokterý titul
mne dokáže doopravdy překvapit.
Další věcí, která mne na knize potěšila, byl fakt, že hlavní hrdina nebyl
bezchybný, naopak sám získal zkušenost s "druhou stranou", tedy sám se stal na
hře závislý. Získal tím v mých očích "lidštější" zjev - přeci jen příběhu více
věřím a lépe se do něj začtu, když hrdina oplývá i zápornými lidskými
vlastnostmi, než když je jeho rejstřík hříchů bílý jako mléko.
Kniha Erebos: Hra, která zabíjí! může čtenáře zaujmout hned několika
přednostmi. Na první pohled je to zjevně skvělá obálka, díky které mi kniha
ihned padla do oka. Dále to může být velice aktuální téma, kterým se kniha
zabývá - problematika závislosti na počítačových hrách z naší společnosti v
nejbližší době nejspíše nezmizí a kniha, i když neodrazuje od používání počítačů
obecně, z ní výborným způsobem těží.
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat