Kniha je tvořena třemi paralelními příběhy tří různých lidí, jejichž společným znakem jsou špeky. Bylo by však nesprávné se domnívat, že kniha je o samých tlustých lidech - mezi hlavními hrdiny je skutečný tlouštík jen jeden. Tímto špekounem je Grenville Roberts, poněkud cholerický kuchař, jehož problémy se špeky začínají již ranním vstáváním - vykulit se z postele a narvat se do odporné teplákové soupravy (protože nic jiného se v této budoucnosti pro objemnější část obyvatelstva nevyrábí) dá práci.
Ano, tlouštíci jsou diskriminováni kde se dá, samozřejmě s tím, že je to jen pro jejich dobro. To si myslí i charismatický a trošku naivní Jeremy Slank, který vymyslí vskutku "úžasný" plán, jak donutit obyvatele Velké Británie shodit svá nadbytečná kila jednou pro vždy. Komu tento nápad tak trochu připomíná pracovní tábory, není zase až tak daleko s pravdou.
Třetí hrdinkou příběhu je Hayleigh, která má obrovský problém se svými rodiči. Nejen že ji nutí pojídat odporná kalorická jídla, navíc jsou nesnesitelně podezřívaví. To poněkud kazí dívčino přesvědčení nejíst až do konce života. Jen díky tomu, myslí si Hayleigh, se do ní zamiluje její idol - namyšlený člen populární chlapecké kapely.
Výběrem postav udělal Grant skutečný průřez společností - je zde člověk, který nosí špeky všude po těle, člověk, který si myslí, že nosí špeky všude po těle, a člověk, který na všech těch špekounech dokáže vydělat. V běžném životě by tyto tři postavy byly spíše k pláči než k smíchu, ale autor dokázal (ostatně jako vždy) udělat z tragédie komedii. A to takovou komedii, že se budete smíchy za břicho popadat prakticky na každé stránce.
Knize nechybí charakteristický Grantův "podpis", který by čtenář jeho knih poznal na první pohled (respektive na první počtení) - neuvěřitelně vtipná přirovnání a metafory. Grantovy knihy obecně patří mezi to nejvtipnější, co jsem kdy četla, proto je mohu doporučit hlavně lidem, kteří by si přáli svůj život nějakým tím smíchem okořenit.
Ukázka:
Grenville Roberts vstal z postele. Což nebyla žádná hračka, nemyslete si. Zůstal po této námaze dočista bez dechu a všechno se s ním tak nějak točilo, takže se raději zpátky posadil, aby neomdlel. Protože pak by se musel zvedat z podlahy, a to by byl ještě mnohem náročnější podnik, i kdyby nakrásně při pádu neutrpěl žádná výraznější zranění.
Jistě, ocitl se teď zpátky na posteli a dříve či později z ní bude muset opět vstát. Co když skončí stejně bez dechu a s podobnou závratí jako prve? Je mu souzeno navěky vstávat a sedat si na postel jako nějakému mytologickému hříšníkovi? To by byla vážně paráda, strávit věčnost jako bezmocný gigantický čertík v krabičce. A měl pocit, že je jen otázkou času, kdy to s ním opravdu takhle dopadne. Kdy už nebude schopný opustit ložnici bez asistence stavebního jeřábu a koordinovaného úsilí záchranářského týmu vybaveného vrtulníkem.
Po chvíli však závratě pominuly, dech se zklidnil a Grenville vstal, tentokrát úspěšně, a zamířil do koupelny.
Ranní hygienu prováděl účelnými pohyby a bez velkého potěšení.
Pochopitelně si dal sprchu. Už si ani nevzpomínal, kdy se naposledy koupal ve vaně. Zato si jasně vybavoval, že s ní tak tak unikl živý.Osušil se, opět žádná maličkost. K osušování toho totiž nebylo právě málo a poměrně rozsáhlé oblasti byly dosažitelné hůř než skryté džungle Papuy Nové Guiney. Vůbec by ho nepřekvapilo, kdyby mu v nepřístupných záhybech na zádech přežívalo pár kočovných kmenů.
Žádné komentáře:
Okomentovat