Děj v Krvi polobohů se dělí na více dějových linií. Zatímco polobohové z Velkého proroctví se vypravují zneškodnit Gaiu, která potřebuje ke svému probuzení krev dvou polobohů, Nico s Reynou a trenérem Hedgem se snaží přepravit sochu Athény Parthenónské, která by mohla dramaticky ovlivnit průběh konfliktu. Není však jasné, jestli míří na správné místo a hlavně zdali tam bude dopravena včas. Pokud tato mise neuspěje, zničí se navzájem tábory polokrevných Řeků a Římanů.
Jelikož Krev polobohů je posledním dílem knižní řady, čtenář dostává skvělou šanci zpětně zhodnotit vývoj celého příběhu. Nejzřetelnější je asi vývoj hlavních postav, které (ve většině případů) dospěly a uzrály. Naopak samotný příběh, jenž v předchozích knihách neustále gradoval, jako by neukázal celý svůj potenciál - čekala jsem, že velkolepé finále bude velkolepější a dramatičtější. Neberu to však jako zklamání, naopak jsem ráda, že mě autor dokázal svým způsobem překvapit. Samozřejmě by bylo zajímavé i to, kdyby autor nechal navzdory mým očekáváním (ačkoli na internetu se objevovaly různé "zaručené" spoilery, tvrdící, kdo zemře a kdo ne) zemřít nějakou z mých oblíbených hlavních postav, ale mohu říci, že se zakončením série jsem i přes jeho "vyumělkovanost" spokojena.
Mnoho kritiků Riordanových knih není spokojeno s tím, jakým způsobem využívá řeckou a římskou mythologii, pokud však vezmu v potaz fakt, že jde o fantastiku a že Riordan v žádném případě netvrdí, že by jeho příběh byl nějakou odbornou studií na dané téma, musím uznat, že dokázal mýty a legendy starověkých Řeků a Římanů mistrně propojit. Naproti tomu, že se tyto dva okruhy zdají nepropojitelné, Bohové Olympu nevyznívají nijak nevěrohodně a čtenář rozhodně nemá pocit, že by bylo něco někam uměle naroubováno. Naopak je Riordanův sloh velmi čtivý a nápaditý. Krev polobohů je důstojným zakončením celé série.
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat