Život mezi predátory | Hon (Andrew Fukuda)

Jako antilopa mezi hladovými lvy. Tak žije náctiletý Gen. Jeho sousedy a spolužáky jsou totiž upíři, kteří převzali vládu na zemi. Říkají si lidé, od lidí se však v mnohém liší. Nepotí se. Nelíbají se. Nerostou jim vousy ani chlupy. Nesmějí se. Bojí se vody. Spí zavěšení za spací háky. Žijí jen v noci. Nemají jména. Původní lidé, jež se nyní nazývají glupani, jsou téměř vyhubeni, posledních několik málo jedinců je pěstováno v Ústavu pro studium glupanů.

Gen přežívá jen díky dokonalé přetvářce. Nejen že se musí denně holit, pečlivě mýt (tělesný pach by jej mohl prozradit), namísto smíchu se škrábat na zápěstí, ale musí jíst i syrové maso jako ostatní "lidé" a dávat velký pozor, aby se neopálil a nepřitáhl tak k sobě zbytečnou pozornost. Aby bylo jeho maskování ještě dokonalejší, pečlivě se všech straní. Což je pro jeho fyzickou přitažlivost občas obtížné. Naneštěstí se však zamiloval do krásné spolužačky, jíž dal přezdívku Záře. Ačkoli se zdálo, že ani jí nebyl lhostejný, byl nucen ji odmítnout. To je však jeho nejmenší problém. Nastala největší společenská událost, hon na glupany, které se mohou zúčastnit pouze vylosovaní jedinci. Gen je jedním z nich, což zavání průšvihem. Je odveden do Ústavu pro výzkum glupanů, přičemž jeho spoluvýhercem není nikdo jiný než Záře. Daleko od svých žiletek, lahví s vodou a deodorantů se cítí zranitelný. Ví, že musí vymyslet plán, který mu zachrání život.

Knihu Hon, která je prvním dílem stejnojmenné série, vydá nakladatelství Fragment v dubnu 2014. Autorem knihy je Andrew Fukuda, spisovatel napůl čínského a napůl japonského původu, který se narodil v Manhattanu a vyrůstal v Hong Kongu. V současné době žije společně se svou rodinou v New Yorku. Hon je již jeho druhým románem, jeho debutem byl román Crossing, jenž získal mnohá ocenění.

Ukázku z titulu Hon si můžete přečíst na stránkách nakladatelství Fragment.

Po řadě upírských románů typu Stmívání či Vampýrská akademie konečně přichází knižní série, která uspokojí ty čtenáře, kteří nemají rádi upíří stereotyp třpytící se na slunci a držící dietu bez obsahu lidské krve. Upíři, kteří obklopují Gena, jsou jako žraloci, jež se pídí po každé kapce krve a roztrhají její zdroj na cucky. Rozhodně nejsou milí a rozhodně nemají slitování. Gen se musí s těmito svými spoluobčany vypořádat sám, jeho otce před lety pokousal upír a musel uprchnout, aby Gena nezabil. Tento druh izolace způsobuje, že Gen i přes svou rozdílnost a velké nebezpečí jaksi vrostl do upířího světa. Přejal mnohé kolektivní vědomosti, kterými krvesajové disponují, například si myslí, že glupani jsou přirozeně tupí a nevyvinutí, jak jej učí ve škole. To dává románu velmi zajímavý psychologický podtext.

Kniha mne zaujala už od prvních stran. Rozhodně jí neschází čtivost, nezvyklý statut upírů (jsou to doopravdy jen záporáci, žádní skrytí romantici, hrdinové či tak podobně) mne jakožto odpůrce ságy Stmívání zaujal a potěšil. Díky tomu, že Gen žije v permanentním nebezpečí, je rovněž čtenář neustále napjatý, jestli na příštích řádcích nedojde k odhalení hlavního hrdiny. V průběhu čtení knihy se čtenář dočká mnoha nečekaných překvapení, které často obrátí děj o sto osmdesát stupňů. To je jeden z důvodů, proč knihu Hon doporučuji (nejen) těm, kteří mají v oblibě fantasy plnou napětí.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí reading copy knihy.